Dan Somogyi
sochař a designér, který se specializuje na tvorbu z kovového odpadu, zejména automobilových součástek. Vyrůstal v prostředí autodílen, kde se naučil řemeslu a získal hluboký vztah k technice a materiálům. Jeho práce spojují sílu a jemnost, což se odráží v jeho sochách a designovém nábytku. Značka Black Heart Art reprezentuje jeho osobní přístup k umění a designu, kde každý kus nese otisk jeho zkušeností a vášně pro kov a mechaniku.
Proč právě matice a automobilové součástky? Co vás na nich tolik přitahuje?
No, k motorsportu jsem měl už od dětství velmi blízko, protože můj táta vždy dělal do aut a závodů, a i já od devatenácti let jezdím vytrvalostní okruhové závody. Taky jsem vyučený automechanik, takže jsem v tom prostě vyrostl. Matice a různé jiné podobné materiály mají prostě dobrou geometrii a dobře se mi s nimi pracuje.
Jak nacházíte rovnováhu mezi silou kovu a jemností ženského těla ve své tvorbě?
Nevím, jestli nacházím rovnováhu, ale prostě se mi líbí ten kontrast a rád ukazuju, že jemnost a síla můžou jít ruku v ruce.
Který projekt vám dal nejvíc zabrat? Musel jste někdy úplně změnit původní nápad?
No, většina projektů není úplně easy, ale rozhodně to byla mapa světa – měla kolem čtyř metrů. Taky pak tvorba sedmnácti soch pro Goldfingers Prague, ale i už známé křeslo (ušák) z mé dílny dalo dost zabrat. Myslím ale, že ty fakt těžké projekty mám teprve před sebou.
Jak důležitá je pro vás autentičnost ve tvorbě, když dnes vidíme tolik sériové výroby, často vcelku bez duše?
Nikdy jsem nepřemýšlel nad projektem jako nad úkolem, dělám věci srdcem a fantazií.
Jak moc se přizpůsobujete při práci na zakázkách klientovým požadavkům a kdy si trváte na své vizi?
Jsem rád, že mi moji zákazníci často nechávají volnou ruku. Je pravda, že moje tvorba není pro každého.
Jak se liší kovová socha od původního tělesného otisku? Přidáváte k tomu nějaký svůj vlastní element?
Když vytvářím něčí sochu, je socha téměř identická s tělem, ze kterého odlitek dělám.
Jaký je váš pohled na současné trendy v umění a designu? Jsou pro vás inspirací, nebo si raději jdete svou cestou?
Popravdě nevím, jaký mám pohled na současné umění. Jsou věci, které se mi líbí, a pak jsou věci, které považuju za blbosti. Některými se inspiruju – klidně úplnou maličkostí, kterou si sám rozvinu. Ale inspiraci beru úplně všude – prostě v životě kolem sebe.
Jak u designového nábytku balancujete mezi estetikou a praktickým využitím?
Pokud vyrábím stůl nebo jiný kus nábytku, vždy se snažím i o jeho funkčnost, aby to nebyla prostě věc, na kterou si nesmíte ani sáhnout.
Máte nějaký sen o místě, kde byste chtěl vystavovat své dílo? Proč zrovna tam?
Myslím, že každý umělec má sen vystavovat v New Yorku, Tokiu, Londýně nebo jiném takovém městě – stejně tak já. No, ale to jsou daleké sny. Zatím zůstanu doma – v Ostravě a v Praze.
Co byste poradil někomu, kdo chce začít tvořit s kovem, ale nemá žádné zkušenosti?
No, tvořit s kovem bez zkušeností určitě není snadné. Já roky opravoval kamiony a auta, vyráběl kola na vlaky a celý život byl v železe. Ale taky nikdo neřekl, že tím pádem budu dobrý ve svařování soch a designových věcí ze šrotu. Pokud to někdo cítí, tak ať to vyzkouší – stejně jako cokoli jiného. Slavní malíři taky museli jednou vzít štětec poprvé do ruky.
