Roztržené, nesedící nebo neoriginální kus oblečení? Nic, s čím by si babička neporadila. Šití, přidání gumy či kompletní upletení svetru ji nezastraší. Jednou mi dokonce zašila i schválně vytvořenou díru v džínách, která byla hlavním důvodem, proč jsem si je pořídila.
Oblečení nebylo nikdy dostupnější a my tyto návyky snadno ztrácíme – nalijme si čistého vína, dnes bychom se raději mnohdy oblečení zbavili a koupili si nové, než abychom „ztráceli čas“ s jeho opravami. Kdysi ale oblečení mívalo určitou hodnotu, předávalo se z generace na generaci, a ještě dnes mají ve skříni největší poklady uloženy právě naši prarodiče. Tajemstvím byl kvalitní a často lokální materiál, který se používal.
Návrat babiččiných koníčků
Stále častěji se na sociálních sítích objevuje trend zobrazující „grandma hobbies“ v překladu „babiččiny koníčky“, který je pro mnohé spíše životním stylem. Dívky ve videích ukazují vlastnoručně háčkované svetry a kabelky, šití, pletení a další aktivity, které jim dopřejí zpomalit. Zpomalit nejen svět kolem sebe, ale i rychlou módu. Je to přístup, který dnes znovu objevujeme – kvůli ekologii, ale i kvůli odpočinku a pocitu z dobře vykonané práce.
Vlastnoručně vyrobený svetr, kabelka nebo i jen přešitá košile mají mnoho výhod. Jednou z nich je, že si k nim tvoříme vztah. Takové věci s námi právě z toho důvodu zůstávají déle – nezbavíme se jich hned po první sezoně, protože si jich vážíme o něco víc než něčeho, co jsme bezmyšlenkovitě pořídili ve slevách. Je to způsob, jak omezit časté návštěvy fast fashion obchodů. Kreativita, které se meze nekladou, nám nabízí příležitost k tomu, vlastnit originální módní doplňky či oblečení. Pozitivní je, že díky sdílení mnoha tutoriálů na sociálních sítích, jsou tyto aktivity každým dnem oblíbenější. Co dříve působilo jako zapomenuté koníčky minulých generací, se dnes mění v novou formu sebevyjádření – a hlavně udržitelnější přístup k módě.
Udržitelnost v praxi
V době nadprodukce textilu se počítá každý zachráněný kus oblečení. Mladí lidé čím dál častěji kladou důraz na původ zboží, podmínky, za kterých bylo vyrobeno i kde oblečení nakonec skončí. Podle článku na Cirkulárních dotacích patří textilní průmysl k jedněm z největších zdrojů průmyslového znečištění na světě. Ročně se v Evropské unii vyhodí 5,8 milionu tun textilu a individuální spotřeba oblečení přispívá k 4-6 procentům celé uhlíkové stopy. Dobrou zprávou, ale je, že Evropská unie na situaci reaguje.
Nejste na to sami
A pokud si na manuální práce přijdete málo šikovní, nebo to není váš šálek kávy, na trhu najdete hned několik ručně šitých, háčkovaných i pletených výrobků, které jsou mnohdy vyráběné z lokálního či dobře recyklovatelného materiálu. I když se k jehle, háčku ani k šicímu stroji nedostaneme všichni, můžeme alespoň podpořit někoho, kdo tvoří s láskou a respektem k přírodě.
