Josef Maria Olbrich – český architekt narozen v Opavě a klíčová postava Vídeňské secese, hnutí, které na přelomu 19. a 20. století změnilo pohled na umění a design. Jeho díla – od slavné Secesní budovy ve Vídni po uměleckou kolonii v Darmstadtu – zůstávají symbolem moderní estetiky. I když se proslavil především architekturou, jeho přístup k designu ovlivnil širší oblast aplikovaného umění, včetně návrhů textilií. Podíváme se na jeho život, nejvýznamnější projekty a dědictví, které po sobě zanechal. Olbrich možná nebyl módní návrhář, ale jeho práce ukazuje, jak může umění pronikat do různých sfér života.
Počátky a cesta k Vídeňské secesi
Josef Maria Olbrich se narodil 22. prosince 1867 v Opavě, tehdy části Rakouska-Uherska, dnes České republiky. Už od mládí projevoval talent pro kreslení a design, což ho přivedlo ke studiu architektury na Státní řemeslné škole ve Vídni a později na prestižní Akademii výtvarných umění pod vedením Otto Wagnera, jednoho z předních architektů té doby. Po studiích pracoval v Wagnerově ateliéru a podílel se na projektech, jako byla výstavba vídeňského metra.
Klíčový okamžik jeho kariéry přišel v roce 1897, kdy se stal spoluzakladatelem Vídeňské secese – uměleckého hnutí, které odmítalo konzervativní přístup k umění a prosazovalo moderní, dekorativní styl inspirovaný přírodními motivy a geometrií. V roce 1898 Olbrich vyhrál soutěž na návrh Secesní budovy ve Vídni, výstavního pavilonu pro secesní umělce. Tato stavba s výraznou zlatou kupolí, přezdívanou „zelná hlava“, se stala ikonou hnutí a upevnila Olbrichovu pozici mezi předními architekty. Jeho raná kariéra ukázala jeho schopnost propojit funkčnost s estetikou, což se stalo základem jeho další tvorby.
Klíčová díla a Wiener Werkstätte
Olbrichova práce se neomezovala jen na architekturu. Po úspěchu Secesní budovy byl v roce 1899 pozván do Darmstadtu velkovévodou Ernstem Ludwigem, aby se podílel na vytvoření umělecké kolonie Mathildenhöhe. Zde navrhl několik budov, včetně Ernst-Ludwig-Hausu, a podílel se na interiérech, které zahrnovaly nábytek, osvětlení a dekorace. Tento projekt byl ukázkou secesního ideálu „gesamtkunstwerk“ – celkového uměleckého díla, kde všechny prvky harmonicky ladí.
Kromě toho Olbrich spolupracoval s Wiener Werkstätte, uměleckou dílnou založenou v roce 1903 Josefem Hoffmannem a Kolomanem Moserem, která se zaměřovala na kvalitní řemeslnou výrobu. V rámci této dílny navrhoval textilní vzory, které se vyznačovaly geometrickými a ornamentálními motivy. Tyto látky se používaly na různé účely, včetně interiérových dekorací, a některé z nich se mohly objevit i v oděvech vyráběných dílnou. Ačkoliv Olbrich sám nebyl módním návrhářem, jeho textilní designy přispěly k secesní estetice, která ovlivnila tehdejší přístup k oděvům – například prostřednictvím vzorů, které nosily osobnosti jako Emilie Flöge. Jeho práce v Wiener Werkstätte tak ukazuje, jak jeho umělecký styl pronikal i do oblastí mimo architekturu, i když jeho hlavní doménou zůstávaly budovy a interiéry.
Dědictví Josefa Maria Olbricha
Josef Maria Olbrich zemřel 8. srpna 1908 v Düsseldorfu ve věku pouhých 40 let na leukemii, ale jeho odkaz přetrvává. Secesní budova ve Vídni a umělecká kolonie v Darmstadtu jsou dnes chráněnými památkami a připomínkou jeho inovativního přístupu. Jeho díla inspirovala další generace architektů a designérů, kteří pokračovali v rozvíjení secesních principů.
Vliv Wiener Werkstätte, kde Olbrich přispěl svými textilními návrhy, se projevil i v pozdějším designu – ať už v interiérech, nebo v estetice aplikované na oděvy. I když jeho přímý dopad na módu byl omezený a spočíval spíše v texilních vzorech než v navrhování oblečení, jeho práce pomohla vytvořit prostředí, kde se umění a design prolínaly. Dokázal skloubit krásu s praktičností – jeho budovy nejsou jen pěkné na pohled, ale mají i promyšlenou funkci. Jeho dědictví je v tom, že nám ukázal, jak může být umění všude kolem nás, od domů, ve kterých žijeme, až po detaily, které si možná ani neuvědomujeme.
Olbrichův život a tvorba jsou důkazem, že i v krátkém čase lze zanechat trvalou stopu. Nebyl to člověk, co by šil šaty nebo určoval módní trendy, ale jeho přístup k designu – čisté linie, geometrie a láska k detailu – našel cestu i do světa textilií a pomohl formovat secesní styl, který ovlivnil nejen umění, ale i způsob, jak lidé tehdy vnímali krásu v každodenním životě.
