Eva Šindlerová – zakladatelka ostravského butiku Pohel Úhledu s pečlivě vybranými second-hand i novými kousky, včetně vlastní parfémové řady. Původně se zaměřoval na upcyklaci, ale nyní nabízí širší sortiment oblečení. Eva klade důraz na nadčasovost, kvalitní materiály a originalitu oděvů a inspiruje se silnými ženskými osobnostmi. Pro mladé lidi v módním průmyslu má radu: vášeň nestačí, klíčem je píle a vytrvalost.
Můžete nám představit Pohel Úhledu? Co vás přivedlo k jeho založení?
Pohel Úhledu je elegantní butik v srdci Ostravy s hand-picked oděvy nejenom u druhé ruky, ale i s novými kousky, třeba z Itálie. Takové ženské království krásy a klidu v městské divočině. Už v dobách svého studia módního designu jsem věděla, že chci ženám poskytovat pocit, že jsou královny, bohyně, že je o ně postaráno. Začínala jsem na půdě, kde jsem upcyklovala věci z druhé ruky, pak jsem si otevřela první pobočku. To byl pro mne zlomový okamžik. Nyní mám vybudovaný luxusní ateliér jako mekku všech žen. Nově jsme rozšířili značku i o vlastní luxusní parfémovou řadu – Jsem Bohyně a Jsem Víla. Napadlo mě to už před čtyřmi lety, kdy jsem letěla do Paříže, abych si je tam vytvořila, ale skončilo to tak trochu fiaskem. Teď už ale můžu být konečně pyšná, zákaznice je milují.
Proč zrovna upcyklované oblečení? Byly nápady i na to, vydat se jinou cestou?
Nyní již oděvy neupcyklujeme tak jako v začátcích. Šaty jsem upcyklovala při studiu módy, čímž jsem si vydělávala na nájem a živobytí. Nyní mám značku s oděvy, které stále ručně vybírám a pokud je třeba, čistíme je a opravujeme, ale rozšířili jsme sortiment i o zcela nové zboží.
Co vás na nejvíce fascinuje na tom, že dáváte starým kouskům nový život?
Fascinuje mě kvalita vintage oděvů. Miluji oděvy, jsem fanatik. Ale zajímají mě jen ty něčím zajímavé, buď střihem, materiálem nebo exkluzivitou.
Proč si myslíte, že právě teď je nejlepší čas na to, aby ženy nosily kousky s příběhem?
Vždycky je čas na to oblékat se jinak, než jako nejnovější kolekce z H&M. Experimentovat. Zkoušet.
Která zkušenost z vašeho studia designu oděvů s vámi dodnes rezonuje?
Nikdy jsem nebyla extrémně nadaná, ale vždy jsem byla hodně pracovitá. Do ročníku se mnou chodila spousta holek, které byly „turbošvadleny“ a nebo skvělé designérky. Vyrovnala jsem se jim díky své píli a to, co jsem nedostala od Boha, jsem se prostě naučila sama. Nečekám, že od života něco dostanu, prostě makám a jdu si pro to sama.
Která žena z historie nebo současnosti vás inspiruje a proč?
Velice mne inspirují všechna moje děvčata v Pohlu, jsou to moji elfíci, které neberu jako brigádnice, ale sobě rovné. Všechny skvělé nápady projdou vždy hlavou každé z nás. Dále mě velice inspirovala moje babička. Narodila se v Beskydech, pracovala jako selka, vychovala 5 dětí, z toho jedno z nich byl můj táta. Babička byla vždy nádherná, ale hlavně laskavá. V její přítomnosti jsem cítila lásku a péči a strašně to mnou zarezonovalo. To stejné teď chci předávat svým zákaznicím.
Nosila by dle vás Pohel Úhledu?
Babička by byla nadšená. Kdyby ještě žila, udělala bych jí StyleBox na míru.
Jak probíhá výběr kousků do vašeho obchodu? Jsou nějaká kritéria dle kterých se rozhodujete?
Ano, vždy musí mít jednu ze tří vlastností: nadčasový střih, výborný materiál a exkluzivitu. Když nemá ani jednu nebo všechny tři dohromady, tenhle kousek nechci a neberu.
Co byste poradila mladým lidem, kteří sní o podnikání v módním průmyslu?
Pokud máte vášeň k módě, máte napůl vyhráno. Druhá půlka vítězství je píle, disciplína a konzistence. Zní to blbě, ale být jako soustruh a nepřestat makat.
Jak se stavíte ke kritice? Setkáváte se s ní často a jak na ní reagujete?
Reaguji na ni s humorem, pokud se jedná o nějakou absurditu. Pokud mi někdo předá konstruktivní kritiku a nebo něco pokazím já sama, vždy se slušně omluvím a snažím se odčinit, co jsem nadrobila, případně dělat věci jinak a lépe. Jsem hodně kritická, nejvíc sama k sobě.
Máte ve svém šatníku kousky, které byste nikdy neprodala, protože pro vás mají příliš osobní hodnotu?
Ano, oděvy pro mě mají velice sentimentální hodnotu. Na ruce nosím prsten s kamenem po babičce, který jsem si sama navrhla a do rubu vyryla „neohroŽena“. Oděvy i šperky jsou pro mě něčím velice speciálním.
Máte nějaký silný zážitek z kariéry, který vás ovlivnil nebo změnil celkový pohled na
podnikání?
Když je dobře, každý vás miluje a táhne s vámi. Ale když přijdou špatné časy a potřebujete píchnout, nemyslím teď finančně, prostě třeba jen podpořit, najednou vidíte, jak se kruh blízkých zúžil. To jsou lidé, kteří jsou tady pro vás kdykoliv – přátelé, rodina. Čas od času je dobré tenhle kruh důvěry otestovat.
Co váš volný čas a podnikání? Je pro vás těžké najít mezi těmito světy balanc?
Jsem z podnikatelské rodiny, takže vím, jak je náročné vydělat peníze a dávat práci dalším lidem, hlava mi pracuje pořád. Být zaměstnavatel znamená být napůl psycholog, napůl krizový manažer a pak ještě účetní, řidič, vedoucí telefonní ústředny a až pak někde to, čemu se chci reálně věnovat. To všechno za cenu vlastní satisfakce a toho, že se můžu mít dobře, být na sebe pyšná a pracovat přesně tak, jak chci já, podle sebe. Psát si vlastní život jako písničku. To je neuvěřitelné.
Kam si myslíte, že směřuje módní průmysl?
Rychle kup, rychle vyhoď, rychle znovu. Neříkám, že nemiluji módní výstřelky, to bych byla pokrytec. Baví mě i extravagantní trendy a sama je nosím. Ale zároveň vím, že když nakoupím třeba kapsulové – tedy základní kousky – kvalitní a klidně z druhé ruky, vydrží mi i 10 let. Neseperou se. V tom je kouzlo pomalé módy. Za málo peněz zábava jak na maďarské tancovačce a kabát ještě zdědí i moje dcera. To na tom miluju.
