Vanesa Hardt je ostravská DJka, která dnes patří mezi výrazné tváře české housové scény. V roce 2022 získala ocenění CZ/SK House DJane roku. Pravidelně hraje v klubech po celé České republice a několikrát už vystoupila i na největším českém festivalu Beats for Love. V rozhovoru mluví o svých začátcích, rozdílech mezi hraním v klubech a na festivalech a o tom, co ji na DJingu baví nejvíc.
Jak jste se vůbec dostala k djské lásce – bylo to jednoznačné volání nebo náhoda?
Začalo to úplně nevinně – pracovala jsem jako barmanka v jednom podniku a když byly klidnější večery, často jsme s holkama koukaly DJům pod ruce. Mě to tehdy doslova pohltilo. Fascinovalo mě, co všechno se dá hudbou ovlivnit. Díky pár kamarádům, kteří se DJingu věnovali, jsem pochopila základy – a pak už mě to nepustilo.
Byla vaše první hraní za mixákem dopředu spíš „wow“ nebo „co jsem to udělala“?
Pamatuju si to úplně přesně. Menší klub na Stodolní, a já natěšená jako malé dítě na Vánoce. Jakmile se otevřelo, nahrnuli se lidi a bavili se až do rána. Byla jsem neskutečně nervózní, ale zároveň strašně šťastná. V tu chvíli jsem si potvrdila, že přesně tohle je to, co chci dělat.
Co je podle vás pohlazením pro publikum – ten moment, kdy se všechno spojí, beat s atmosférou s lidmi?
Každý návštěvník klubu hledá trochu něco jiného, ale já věřím v sílu známých melodií. Komerční remixy, které lidi znají a můžou si je zazpívat i protančit – ty vždycky fungují. Hudba je v tu chvíli společným jazykem, který lidi na parketu propojuje.
Jako CZ/SK House DJane roku 2022 musíte mít spoustu zážitků – jaký moment na festivalu nebo v klubu furt ještě nevybyl z hlavy?
Těch momentů je opravdu strašně moc – každý rok přináší nové a silné zážitky. Vždycky se extrémně těším na Beats for Love, které je pokaždé velkým zážitkem a srdcovkou. Ale kromě tohohle obřího festivalu mi letos hodně utkvěl v hlavě Kolejales – akce pořádaná mojí vysokou školou přímo v areálu. Neměla jsem žádná velká očekávání, a nakonec jsem hrála před víc než dvěma tisíci lidmi. Měla jsem volnost zahrát věci, které mám opravdu ráda, a zpětná vazba byla skvělá. Ta atmosféra, energie a nadšení mě úplně nabily a ještě dlouho jsem z toho žila.
Jak tvoříte svůj mix – co převažuje: instinkt, playlist, nálada publika? (reels verze níže)
Vždy když se postavím za mix začínám s určitou představou a náladou, ale nikdy to není nalinkované. Snažím se napojit na energii lidí – sledovat je, reagovat, cítit vibe parketu. Instinkt a schopnost číst publikum jsou pro mě klíčové. Dobrý DJ není jen přehrávač skladeb, ale někdo, kdo s lidmi sdílí okamžik.
Jak moc se liší hraní v klubech oproti festiválům – rozdíly v atmosféře nebo přístupu?
V klubech je to osobnější – jsem lidem blíž, můžu s nimi navázat přímý kontakt a víc vnímat, co se děje na parketu. Festivaly jsou obrovské, vizuálně silné a mají vlastní kouzlo – hlavně ty letní open airy, kde se všichni uvolní a nechají se unést hudbou pod širým nebem. Obojí miluju, každé má svoje. Vybrat jen jedno bych si asi nemohla.
Který track nebo subžánr house hudby vás teď úplně pohltil a proč?
Stále mě nejvíc baví house – ať už techhouse, deephouse nebo basshouse. V poslední době si nejvíc užívám komerční remixy, které mají šťávu a fungují na první dobrou. A jako správný Ostravák si ráda zapařím i na DnB – třeba na Love Stage na Beats for Love si to jako posluchač fakt užívám. Sama DnB ale už moc nehraju, máme spoustu skvělých DJek, které se na něj specializují a dělají to výborně.
Co vnímáte jako svůj největší triumf – vyprodaný klub? Zásadní set? Nebo něco osobního? (reels verze níže)
Plný parket lidí, kteří se baví, je pro mě největší satisfakce. V těch chvílích si hraní užívám naplno – vyměňujeme si energii a já jsem doslova nabitá adrenalinem a štěstím ještě hodiny potom. Často mi nejde ani usnout. A co mě opravdu dojímá, jsou zprávy na Instagramu nebo osobní poděkování po vystoupení. To jsou chvíle, kdy si uvědomím, jak moc tahle práce dává smysl.
Co plánujete dál – máte sen, který jste zatím neuskutečnila, a co fanoušci mají na co se těšit?
Chci se dál posouvat – hudebně, lidsky i profesionálně. Jsem vděčná, že můžu dělat to, co miluju, a že to zároveň dává radost i ostatním. Určitě mám v hlavě kluby a festivaly, na kterých bych si jednou přála hrát. Ale řídím se pravidlem, že nic není nemožné. Když do toho dáš srdce a disciplínu, věřím, že se to splní.
